1. Úvod
  2. O VÍNĚ
  3. Rady ke konzumaci vína
Pravidla konzumace vína

 

Přiměřenou denní dávku alkoholu představuje u muže: dvacet až čtyřicet gramů alkoholu denně, což obsahují dva až čtyři decilitry vína, u ženy: dvacet až třicet gramů alkoholu denně, asi dva decilitry vína. Nejvhodnější je pít víno v podvečerních hodinách nebo k večeři. Časné ranní a dopolední hodiny jsou pro pití vína z hlediska biologické aktivity našeho organismu nevhodné.

 

Jaká vína vybírat?

Základní informace o víně jsou uváděny na přední etiketě, doplňující informace zpravidla výrobci uvádějí na zadních etiketách. Konzumenta by měla především zajímat kvalita provedení vína, odrůda z níž je víno vyrobeno, údaj o množství zbytkového cukru, obsahu alkoholu a celkových kyselin ve víně a samozřejmě vinařství, které jej vyrobilo.  Konzumenta by mělo také zajímat, odkud pocházejí hrozny použité pro výrobu vín a samozřejmě vinařství, které jej uvedlo na trh.

V předchozím odstavci byly uvedeny pojmy jako alkohol, zbytkový cukr, celkové kyseliny. Alkohol, především ten skutečný (je uveden na etiketě), nám říká, kolik alkoholu v objemových procentech víno má. Existuje také ukazatel celkového alkoholu, který říká, kolik by víno získalo alkoholu po prokvašení veškerého dostupného cukru ve víně Zbytkový cukr je cukr ve víně, který nebyl spotřebován kvasinkami při kvašení a to ve formě fruktózy. Ta vzniká především na vinici v našich hroznech díky fotosyntéze v listech révy. Sacharóza je bobulích hroznů v bezvýznamném množství, tudíž dostat se do vína může většinou díky rafinovanému řepnému cukru. Cukrem může být mošt před kvašením obohacen za účelem zvýšení cukernatosti u nedozrálých hroznů (u jakostních vín je přidání cukru zakázáno). U nás ve vinařství hrozny sklízíme zralé, většinou na úrovni cukernatosti pozdního sběru, tudíž není zapotřebí vína „přicukrovat“.  Ve víně zbytkový cukr ovlivňuje „sladkost“ vína. Celkové kyseliny ve víně naopak ovlivňují jistou „pikantnost a kyselost“ ve víně. Největší zastoupení mají kyselina vinná a jablečná. Taniny (třísloviny) jsou ve víně zodpovědné většinou za hořkost a tvrdou chuť. Ty se ve větším množství nalézají právě v červených vínech díky delšímu ležení na svých vlastních slupkách. U nás ve vinařství i tento prvek při výrobě kontrolujeme a je-li potřeba, nenásilně víno v době školení upravíme, aby nebylo trpké a „neškrábalo“ v krku po napití.

Mnoho jiných výrobců vín na svých etiketách bohužel neuvádí více, než množství alkoholu v objemových procentech, což je škoda. Jako konzumenti se musíme potom omezit na tuto škálu třídění dle zbytkového cukru:

  • Víno suché má nejvýše 4g zbytkového cukru v litru vína
    • Může být do 9g zbytkového cukru v litru vína, jestliže je rozdíl mezi zbytkovým cukrem a celkovou kyselinou nižší než 2g (např. 7g ZC a 6g CK)
  • Víno polosuché má zbytkový cukr do 12g zbytkového cukru v litru vína
    • Může být do 18g zbytkového cukru v litru vína, jestliže je celková kyselina nejvýše o 10g nižší než obsah zbytkového cukru (např. 18g ZC a 9g CK)
  • Víno polosladké - od 12g či 18g do 45g zbytkového cukru v litru vína
  • Sladké - toto vína má minimálně 45g zbytkového cukru v litru vína

V našem vinařství také používáme jako konzervační látku oxid siřičitý v nezbytném množství. Množství bývají vyjádřena jako oxid siřičitý v mg.l-1 . Vás bude ovšem zajímat celkový obsah SO2 ve víně, kterou sice nikde nevyčtete, ale limit je dán zákonem. U suchých bílých a růžových vín je limit 200 mg/l, u červených vín 150 mg/l. U bílých a růžových vín s obsahem ZC nad 5g/l je limit 250 mg/l a u červených je limit 200 mg/l.

Lze se u bílých vín setkat s celou paletou vín dle množství zbytkového cukru, avšak u růžových bychom neměli chodit dále než do polosucha, na výjimky do polosladka, u červených vín zásadně suché. Je možné se setkat s názorem, než konzumenti si žádají sladší červená vína, neboť jim vadí přítomnost tříslovin ve víně, případně trpkost a pálení žáhy. Takovým konzumentům lze jako alternativu spolehlivě doporučit vína růžová, která vynikají svojí svěžestí a ovocitostí a je to takový hezký kompromis mezi bílým a červeným vínem.

Co se týče šumivého a perlivé víno. Šumivé víno a perlivé víno není totéž. Mezi těmito výrobky je značný rozdíl, jak cenový, tak výrobní. Perlivé víno (frizzante) je vyráběno sycením oxidem uhličitým. Šumivé víno je na rozdíl víno, které v láhvi podruhé kvasí (např. bohemia sekt, šumivá vína z oblasti Champagne).

Mnoho výrobců obohatilo náš trh také o levná vína balená v tetrapacích a PET láhvích, případně v bag-in-boxech. Jedná se převážně o dovozová stolní vína (např. Maďarsko, Moldavsko, Itálie, Španělsko).

 

Otevírání láhve a podávání vína

Z láhve odstraníme kapsli, odtrhovacím páskem a doprostřed korkové zátky zasuneme vývrtku. Korková zátka by neměla být při otevírání narušena provrtáním. Korek vytahujeme podle druhu vývrtky, buď tahem jednoramenné páky nebo obou ramen páky. Hrdlo láhve vnitřní i vnější část, očistíme ubrouskem a malé množství nalejeme do své skleničky. Zkontrolujeme, zda je víno v pořádku a když nemáme výhrady rozléváme do ostatních skleniček maximálně do dvou třetin. Víno naléváme z pravé strany, končíme naléváním do své skleničky. Při nalévání by se hrdlo láhve nemělo dotknout skleničky, hrozí tak riziko naštípnutí. V závěru nalévání nadzvednutím hrdla láhve a jejím pootočením zabráníme úniku kapek vína, předejít tomu můžeme také použitím nalévací fólie. Při nalévání vína seznámíme hosty s názvem odrůdy, ročníkem, výrobcem a dalšími poznatky, týkající se použité technologie, pěstování atd.

Víno může být z různých důvodů dekantováno. Nejčastěji to bývá proto, aby se zbavilo sedimentu, který se po delším zrání na lahvi vysráží. Dalším důvodem - dnes však považován některými odborníky za mýtus - je, aby se víno mohlo "vydýchat". Po pravdě však k provzdušnění vína úplně stačí, když se nalije do sklenek. Poslední příklad dekantace je přelévání vína do neutrálních lahví při anonymních ochutnávkách nebo praktických zkouškách, aby lahve, které jsou pro určité víno nebo oblast typické, degustátorovi nenapovídaly svojí barvou nebo tvarem (např. lahve typu Bordeaux či Burgundy, alsaská flétna nebo pistole, zelené sklo pro moselská či hnědé pro rýnská vína, apod.). Všeobecně však platí, že jen ročníkové portské stylu Vintage Port a dobře stavěné, zralé, červené víno jako je např. claret z Bordeaux nebo australský Shiraz se musí dekantovat. Láhev postavíme do svislé polohy po dobu 24 hodin, aby se sediment usadil na dno. Korek vytáhneme aniž bychom s lahví pohnuli více než je nutné. Poté opatrně vyprázdníme obsah do karafy. Po celou dobu musíme pozorovat přibližující se sediment, který se pomalu začne usazovat v rameni lahve. K celému procesu nám dobře pomůže plamen svíčky. Dekantování zastavíme, až když hrozí nebezpečí, že se víno zakaluje.

Otevírání sektu: Pro správné otevření nakloníme láhev pod úhlem 45o. Nejdříve odstraníme zátku, uvolníme drátěný košíček směrem proti hodinovým ručičkám. Palcem přidržujeme korkovou zátku, aby nevyletěla. Mírně točíme s láhví a pomalu uvolňujeme zátku. Při vytažení ucítíte přetlak a mírné zasyčení. Hrdlo láhve otřeme ubrouskem.

 

Teplota podávání vína

Bílé víno podáváme při teplotě 10 - 12 °C ( pokud je víno podchlazené neuvolňuje vonné látky a víno ztrácí svůj charakter, pokud je víno podáváno teplé, má nevýraznou mdlou chuť). Mladé bílé víno podáváme při teplotě 7 - 10 °C. Lehké červené víno podáváme při teplotě 12 - 15 °C, těžší červené víno při teplotě 16 - 18 °C. Růžové víno podáváme při teplotě 10 - 12 °C. Šumivé víno při teplotě 5 - 7 °C a likérové víno při 6 - 8 °C.

Víno podáváme v tenkostěnných, hladkých, nebroušených, bezbarvých skleničkách, vždy pečlivě umytých a suchých. Aby bylo možno skleničku správně držet měla by mít minimálně pět centimetrů dlouhou stopku. Doléváme dopitou, nebo téměř dopitou sklenku.

© 2018 Zámecké Vinařství Munzar Domousnice. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz